Kighan Victö Skjoriddøc

KIGHAN VICTÖ SKJORIDDØC

• JMÉNO A PŘÍJMENÍ •
Kighan Victö Skjoriddøc, od přátel často přezdívaná Kigh či Skjóra.

• POHLAVÍ •
Žena, seč dle vikingských věkových poměrů již přesáhla hranici brzké dospělosti, vzhledově ji mnoho lidí považuje za holčinu.

• VĚK •
15 let; 21. 12. 1949

• RODINA •

Matka se jmenuje Ehlfë, jedná se o velmi cílevědomou a svéráznou ženu. Když si rozpustí krásné plavé vlasy, stáčejí se jí v oblasti ramen do půvabných vln, velké modré oči jakoby vám hleděly do duše, pleť bez chybičky a stejnak postava. Ano, Ehlfë by oproti své dceři mohla být vskutku krásnou ženou - kdyby jí něco jako krása zajímalo. I přes její vzhled je uvnitř spíše mužem než čímkoli jiným, o tom se může kdokoli přesvědčit když jí vytočí, dobře mířená rána od této dámy totiž dokáže i statného chlapa poslat pod kytičky. I v domácnosti tedy vládne rukou přísnou a pevnou, není řeč o tom, kdo v domě velí.

Rahvak, otec rodiny je potom ten jež vydělává. Dlouholetý kovář, robustní postavy se velmi podobá medvědovi - a to i mnohdy neotesaným chováním. Oči hnědé, vlasy jakbysmet, pěsti jako kladiva... ideální viking. Po směně většinou vysedává v hospodě a chvástá se, však když Ehlfë zavelí, krčí se před ní jako malý brouk jež může být botou své chotě velmi lehce odstraněn. Jinak je to vesměs velmi příjemný chlapík s prořízlou hubou, což po něm tak nějak zdědila Kighan. Není tedy divu, že právě k němu má z celé rodiny neblíže. Z otcovy strany je zde dále jeho bratr, pro Kighan stejda Ferred s jeho ženou Bjanou a čerstvě narozeným synem Taylleonem.

Tan a Lan jsou poté bratři, dvojčata - sotva o dva roky starší jak Kighan. Seč jsou na první pohled takřka k nerozeznání - oba poměrně statné postavy, vlasy téměř černé a vlastní pronikavě modrá kukadla - jakmile je uslyšíte hovořit, nepůjde vám po hlavy, že jsou vůbec příbuzní. Tan se výtřžník prvního kalibru, neví, co má kde napáchat dříve, z koho si vystřelit a co zničit. Oproti tomu Lan je klidný hoch uzavřený do sebe, velmi inteligentní a bohužel, většinou je na něm aby uklízel škody pro bratrovi, přimlouval se za něj u sousedů i rodičů. Když t všechno ale přehlédneme, tvoří ti dva neodloučitelné duo.

Nejmladším sourozencem je malá sestřička Leith. Krásný uzlíček štěstíčka, čokoládově hnědá očka jen svým pohledem dokáží zahřát. Zatím toho moc nenadělá - jakožto batole jen leží či se tak nějak plazí, čas od času vydá jakýsi neidentifikovatelný zvuk. Však to se jiste brzy změní, neboť je velmi učenlivá.

• RASA DRAKA •
Smothering Smokebreath; Temný Kouř

Zahlédnete-li jí, pravděpodobně nabudete marného dojmu, že se jedná o milou a přátelskou osobu - tedy, ano, přátelská vskutku je, ale svým vlastním způsobem. Je velmi sebevědomá, možná až nezdravě moc - rozhodně dost na to, aby neznala stud. Je tou poslední, která by se bála oslovit každého na potkání. Nedrží se zpátky, hned od začátku začne hezky mlít pantem své. Každý rychle pochopí, že Kighan je drzá dívka co kašle na osobní prostor ostatních nebo nějaké soukromí, či snad nějaké hloupé autority. Neberte to špatně, nic nemyslí zle - je zkrátka svá, nespoutaná a divoká.

Upřímnost - slovo, které je od malička vštěpováno dětem do hlaviček jako taková ta dobrá vlastnost. V Kighanině případě... jak kdy. Je velmi upřímná, to ano, nepřetvařuje se, říká věci na rovinu. Až moc. Heslo co na srdci, to na jazyku, naprosto sedí, protože Kighan vypouští ze svých úst jednu informaci za druhou, nedělá jí problém vám říci do očí, co si o vás myslí. Snad proto nemá moc přátel? Je schopná na vás vychrlit jedním dechem všechny vaše nedokonalosti, ať jde o malicherný zlozvyk nebo povahový rys neceněný společností.

Za svůj život se tak nějak naučila nebát se. Jak ona ráda říká, všeho strachu, nic jí nenažene hrůzu, nic jí nevyděsí. Nějaký filosof by možná mohl říci, že pravá odvaha je, když jeden strach má, ale překoná ho. S tím by ho Kighan poslala někam. Zkrátka a dobře, nebojí se ničeho, do toho zahrnujeme i boj proti přesile, větší soupeře, zkoumání kdejakého temného koutu a pavouky. Ach, ti pavouci - Kighan je od malička nenávidí. Kdykoli je vidí, krve by se v ní nedořezal a je jedno jestli se jedná o obřího sklípkana nebo roztomiloučkého záprdka. Ale jak s oblibou říká - "Já se nebojím! To je alergická reakce." Štěstí, že jich na Berku moc není.

Kighan je inteligentní. Bohužel, její chytrolínská stránka je pohřbena hluboko za tou zbrklou, drzou a vznětlivou stránkou. Inteligence se tak projevuje takovým nenápadným způsobem, když jí rychle docházejí spojitosti mezi vnějšími vjemy, umí je bleskově zařadit. Nikdy se ale tuhle dovednost nesnažila více rozvinout, chytrolínství osobně odsuzuje a bere ho jako velmi otravné. Proto místo aby byla nejchytřejší osobou ve svém okolí se z ní stala nespoutaná ničivá vichřice schopná zapomenout i vlastní jméno, když jí něco moc rozruší. Pořád jí to ale stačí aby čas od času vypustila nějakou tu kousavou poznámku trefenou do správného místa.

Taťka ranař, mamka ranařka... neměla by být i dcera ranařka? Bohužel, nikoli. Malá holčička se narodila v jedné z nejkrutějších nocí na Berku, přesně v den kdy je noc nejdelší a nejtemnější. Jen co se narodila, rodiče se zhrozili - byla malá a slabá, nevědělo se, jestli přežije noc. Však uzlíček přežil a dostal jméno Kighan, bylo věřeno, že ze své zaprdlosti brzy vyroste a své vrstevníky bude drtit pěstmi raz dva. To se však nikdy nestalo - vždy z ní bylo malé vyžle, na vikingské poměry zcela nezajímavé. Nakonec, ramena to mělo úzká, nožky jako tyčky a místo rukou párátka. Nikdy z ní tedy nevyrostlo nic, co by se po stránce konstituce těla podobalo rodičům - nepřevyšovala ostatní, naopak musela zaklánět hlavu aby na ně viděla a nedokázala ranou pěstí skolit jelena, dokonce ani kdyby se postavila na špičky by mu na hlavu nedosáhla.

Však komu to vadilo? Nikomu. Nakonec, ani sám nášelník Škyťák nebyl kdovíaký obr, a stejně byl v čele Berku. Staré časy kdy byla robustnost cosi jako podmínka pro přijetí do společnosti byly pasé. Kighan tedy žila v normální rodince se dvěma staršími bratry, načež se stala čímsi jako jejich hračkou, panenkou, kterou mohli tahat kamkoli a dělat si s ní, co se jim zlíbí, seč si díky tomu vysloužili od matky káravý pohled či pár ran. No, a co malé holčině zbývalo? Dvě věci, pokoušet se s traumatem utíkat nebo se bránit. A tak se stalo že malé vyžle objevilo svou mrštnost a rychlost, a taky to že když protivníka uhodí loktem ho ohryzku, má po zbytek boje vystaráno.

I přesto však své bratry milovala. V rodině, i přes občasné neshody, totiž vládla přirozená láska. Matce pomáhala s domácími pracemi, tátovi chodila šmírovat do kovárny a ve volném čase se vytrácela ven. Nikdy jí to netáhlo moc do lesů, ale rozhodně se tam zavítat nebála. Radějí se však poflakovala po městě a hledala vrstevníky, kterým se lepila na paty a pokoušela se navázat hovor. Nikdy nebyla chtěným společníkem - bohové vědí proč? Otravnost? Drzá, nevymáchaná huba děděná po otci? Možná. A že by jí to vadilo, že moc přátel nemá? Pche! Samostatnost byla jejím druhým jménem, neboť v rodině, která připomíná každým dnem spíše přeplněný cirkus bez vedoucího než cokoli jiného, to zkrátka jinak nešlo. Jednou si zadoufala, že by dokázala najít svého věrného společníka v Hrůzáku Hrozivém, jenže osobně je Kighan jednou z těch osob, kterým pojde i kaktus, takže za chvilku malý dráček s výskotem utíkal oknem.

Dnes je z Kighan dívka na prahu dospělosti. Jaké však bude její budoucí povolání, toho se všichni v její blízkosti děsí. Otcovo řemeslo nepřipadá v úvahu, protože by se mžná s kovářským kladivem převážila a nic jiného jí k sobě moc netáhne. Proto zatím zkouší své možnosti, snaží se najít něco, v čem by našla uplatnění a zároveň by neumřela nudou - zkrátka něco, kde by se vyřádila a byla přitom nejlíp ještě prospěšná.

Ostatné
Inventár
5 2